A proč 125 let? 26.7.1887 totiž vyšla ve Varšavě první učebnice mezinárodního jazyka zvaná „Unua Libro“ (První kniha), kterou její autor, tehdy 26letý lékař Ludvík Lazar Zamenhof vydal pod pseudonymem Doktor Esperanto (= Doktor Doufající) – a z něho teprve později přešlo slovo na označení jazyka samotného.

O koncepci a obsahu nové výstavy vás budeme informovat později ve zvláštním článku. Tentokrát jen stručně o tom, o co ti, kteří tentokrát nepřijeli , vlastně přišli …

Vzhledem k výročí esperanta akce letos začala již společným obědem v restauraci ASTRA a po 14h byla zahájen speciální vzdělávací pořad v esperantu, na který se sjela asi čtyřicítka esperantistů z celé republiky i 5 hostů ze Slovenska.

Protože první učebnice esperanta pro Čechy vyšla v r. 1890 právě v Pardubicích, tj. metropoli kraje, kde se naše muzeum nachází, hned úvodem paní Jarmila Rýznarová z Pardubic vyprávěla o podivuhodném životě a mimořádném jazykovém talentu autora této učebnice Františka Vladimíra Lorence (1872–1957). Muže, který převážnou část svého života prožil v Brazílii, kde je dosud znám a ctěn, polyglota, který údajně ovládal 80 jazyků (!) a napsal řadu knih, mj. i o józe, meditaci i gramatiky různých indiánských jazyků … Dlužno připomenout, že esperantskou učebnici vydal z vlastních skromných prostředků coby 18letý mladík.

Do programu přispěli i hosté ze Slovenska – Peter Baláž představil novinky z činnosti organizace E@I, která úspěšně realizuje různé internetové vzdělávací a informační projekty, převážně prostřednitvím esperanta, ale nejenom – vytvořila a provozuje např. vícejazyčný web na výuku slovenštiny www.slovake.eu. Nejznámějším projektem této organizace je www.lernu.net – bezplatný výukový portál, nabízející ve 40 jazycích (vč. češtiny) kolem 12 kurzů esperanta pro začátečníky i pokročilé a má v současnosti již přes 100 000 registrovaných uživatelů.

Ján Vajs představil blíže cestovatele, badatele a novináře Tibora Sekelje (1912–1996)  – u příležitosti 100. výročí je ho narození. T.Sekelj byl původně chorvatské národnosti, ale narodil se na Slovensku a po celý svůj život putoval po světě, takže se považoval spíše za světoobčana. Je autorem, řady úspěšných cestopisných publikací z Latinské Ameriky, Afriky i Asie, přeložených do mnoha jazyků (včetně češtiny a slovenštiny). Protože byl sám aktivní esperantista, některé z jeho knih psal přímo v tomto jazyce, nebo do něho byly přeloženy např. ze španělského originálu. Tento mimořádně nadaný člověk se věnoval mj. i malířství, sochařství, archeologii a režírování.

Pavol Kaščák z Ostravy seznámil účastníky s projektem v r. 2011 znovuobnovené rozhlasové stanice Verda Stacio (Zelená stanice), jejíž programy v esperantu jsou k dispozici na internetu v podobě podkastu.

Protože jeden z nových výstavních panelů nase název „Známé osobnosti a esperanto“, majitel nakladatelství KAVA-PECH dr. Petr Chrdle načtrl pohnutý osud patrně nejznámějšího rodilého esperantisty Petra Ginze, který jako 16letý zahynul v Osvětimi a na základě jehož po letech nalezených zápisků sestavila a vydala jeho sestra knihu „Deník mého bratra“, která v nakl. KAVA-PECH vyšla i v esperantském překladu pod názvem „Taglibro de mia frato“. V současnosti přichází do kin nový americký film „Poslední let Petra Ginze“, který doporučujeme vaší pozornosti.

Bylo zde promítnuto i několik krátkých filmů vztahujících se k tématu – internetové odkazy na ně je možno nalézt v našem článku v esperantské části našeho webu.

Novinkou v rámci vernisáže nové výstavy, na níž samozřejmě nechybělo ani ovčerstvení, připraven členkami svitavského Klubu přátel esperanta, bylo i zpřístupnění některých cenných a zajímavých publikací a časopisů z muzejního depozitáře, zejména z období do 1. světové války. I v muzejním počítači přibyla řada nových audiovizuálních dokumentů, které lze dokonce i bezplatně stahovat na flešku.

Účastníci programu v našem muzeu se v podvečer zúčastnili i vernisáže atraktivní výstavy Nabijské safari v protějším Městském muzeu a galerii – kromě zajímavých fotografií lidí a krajiny, preparovaných afrických zvířat i uměleckých artefaktů bylo možno potěšit i svůj sluch na koncertu africké hudby a rovněž i chuťové buňky při ochutnávání specialit, zejména zaručeně pravých afrických bifteků i sušeného masa …

Večer v našem muzeu pokračoval v rámci tématu promítáním krátkých cestopisných filmů v češtině, které nás zavedly až do Mongolska, Austrálie, Bhútánu a do kolumbijského amazonského pralesa. Před spaním nechybělo ani slíbené společné zpívání s kytarou …

Závěrem je možno konstatovat, že program letošní Muzejní noci se opravdu vydařil a každý účastník si v něm mohl přijít na své. Díky všem kdo přijeli i všem, kdo se na přípravě výstavy a programu podíleli. Už nyní vás zveme na další ročník, který by měl proběhnout „příští rok ve stejnou dobu“ …

Pavla Dvořáková